biskup plzeňský >> Po absolvování základního čtyřletého kurzu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích pokračoval ročním studiem na Katolické teologické fakultě v Salcburku. Následovalo magisterské studium teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a postgraduální studium na Papežské lateránské univerzitě v Římě a hamburském Institut für Theologie und Frieden. Kněžské svěcení přijal v roce 1993. Působil ve farnosti v Kutné Hoře. Posléze byl prvním a později hlavním vojenským kaplanem Armády ČR. Dále byl generálním vikářem Diecéze královéhradecké (2008–2010); generálním sekretářem České biskupské konference (2011–2016); zvoleným děkanem Kolegiátní kapituly v Praze na Vyšehradě (2011–2016) a od roku 2015 farářem při bazilice svatých Petra a Pavla tamtéž. Od roku 2006 působí jako poradce ministra obrany pro duchovní službu. V roce 2016 byl papežem Františkem jmenován biskupem plzeňské diecéze a vysvěcen na biskupa. Jeho biskupským mottem je „Kdo miluje, poznává Boha“.
Mons. Tomáš Holub se zúčastní panelu I:
Smíření se zdá být jedním ze základních první prvků náboženského přístupu k životu, a je to určitě pravda; nicméně pojem smíření je mnohdy právě v náboženství zneužíván jako nátlak, který před člověka klade nároky, jež nejsou psychologicky zvládnutelné a vedou k postojům, které mohou lidskou duši i ničit. Je proto dobré se ptát, co jsou vlastně základní předpoklady zdravého a zodpovědného smíření, a kde jsou kořeny naděje, která není naivní, nýbrž je schopna vidět a očekávat dobro s pevným postojem realismu, na kterém tento pohled k dobru v budoucnosti stojí. Myslím, že křesťanství i židovství tento postoj nabízejí a je třeba tento postoj křesťanského realismu, který je otevřený naději, oddělovat od různých ideologicky zaměřených způsobů, které se sice křesťanstvím ohánějí, ale mnohdy ke skutečné, realisticky žité naději nejsou schopné člověka dovést. Možná o tom bude diskuse.