publicistka, doktorandka filozofie >> Absolvovala studijní programy Filozofie a Anglistika-amerikanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V současnosti tamtéž pokračuje doktorským studiem v oboru filozofie. Rozhovory, esejemi a recenzemi přispívá do různých českých a slovenských periodik, mj. do kulturního čtrnáctideníku A2 či měsíčníků Host, Kapitál a Artikl. Je laureátkou
Ceny Toma Stopparda za rok 2021. Od roku 2024 moderuje na
Aktuálně.cz filozofický videopodcast Mysli a žij!
Josefína Formanová bude hostem panelu I na téma Smíření a naděje v současné společnosti.
Ptáme-li se, co je smíření, nabízí se slovo rezignace. Vždyť smířit se často znamená zatnout zuby, přivázat vnitřního psa, upustit od mobilizace vlastního hněvu. Jiný výklad lze hledat v ochotě vyrovnat se s tíživou situací, podvolit se okolnostem, prokázat pružnost. V tom případě není výsledkem přidušený vzdor, ale stoický klid. A přesto: není smíření více než sebezchlazení? – Další hledisko skýtá dávný předek běžného „smíření“; slovo, které se objevuje ve starém zákoně v souvislosti s překonáním zlé moci, jež nepřepadá člověka zvnějšku, nýbrž z nitra. Takové biblické smíření evokuje nejen odklon od vnitřního zla, ale i vstup do určitého společenství.
Vezmeme-li poslední definici vážně, původně negativní význam smíření nabývá veskrze pozitivních kontur: smířit se může představovat sílu odporovat sám sobě ve snaze přistoupit ke svému okolí. Není pak řešením otázek, jak se smířit s narůstajícími krizemi, jak žít ve světě, jemuž přestáváme rozumět, či jak nakládat s nepřehlednými konflikty, ani tak sebezapření, jako právě překročení sebe sama vstříc druhému?
Smíření vědí: ke smíření jeden nestačí.
