Adéla Šípová

senátorka Parlamentu ČR >> Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a od roku 2009 se věnuje advokacii. Od roku 2016 se specializuje na právo veřejného zadávání, a to i v souvislosti s kybernetickými hrozbami. V roce 2020 úspěšně kandidovala jako nestranička za Piráty do Senátu a stala se nejmladší senátorkou. V Senátu se věnuje sociálním tématům, problematice životního prostředí a transparentního hospodaření státu. Je místopředsedkyní Výboru pro záležitosti Evropské unie a členkou několika výborů a podvýborů. Je též členkou Kolegia expertů k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a Rady vlády pro rovnost žen a mužů.

Adéla Šípová vystoupí na panelu Smíření a naděje v politice. 

Smíření a naděje v politice jsou klíčovými faktory, významně ovlivňující atmosféru ve společnosti. V dnešní době, kdy je společnost často polarizována názory a postoji, je úlohou nás politiků a političek působit jako mosty mezi různými skupinami obyvatel. Naše role není pouze v prosazování konkrétních cílů, ale také v rozvíjení dialogu, který podporuje porozumění a spolupráci. Politická rétorika má moc posilovat naději i prohlubovat rozdělení. Proto bychom měli být opatrní a vědomí slov, která volíme, a vždy se snažit o konstruktivní přístup, který občany spojuje, nikoliv rozděluje. Naděje ve společnosti nevzniká z velkých, ale často prázdných slibů, nýbrž z reálných a dosažitelných cílů, které přinášejí pozitivní změny.

Otázkou zůstává, jak přinést lidem naději v době, kdy se mnozí cítí bezmocní a zklamaní. Mladí lidé obzvláště hledají konkrétní kroky, které vedou k udržitelnější a spravedlivější budoucnosti, a často nejsou ochotni smířit se s status quo, které neodpovídá jejich hodnotám. Jsou to právě mladí lidé, kteří se stávají hybnou silou změn, a je důležité naslouchat jejich hlasům a zahrnout je do rozhodovacích procesů. Politici a političky mají možnost přinášet naději tím, že budou upřímní, transparentní a ochotní spolupracovat s různými skupinami ve společnosti. Smíření v politice vyžaduje odvahu přiznat chyby a ochotu učit se z nich, zatímco naděje vyžaduje vizi a odhodlání tuto vizi naplňovat prostřednictvím konkrétních činů.